Mýt či nemýt ?? :-)
Porozumění role skořápky
Skořápka vejce je jeden z opomenutých divů přírody. Nejen že obsahuje vápník, který zárodek potřebuje pro růst, ale navíc akumuluje teplo, umožňuje odpařování vody a také reguluje dýchání zárodku. Jeho první a hlavní funkce je však chránit zárodek proti zranění a proti nákaze.
Skořápka vejce je pórovitá, díky čemuž může do vejce kyslík a z vejce CO2. Vejce navíc během líhnutí musí ztratit cca 12-14% své hmotnosti a díky pórům se tedy z vejce může odpařovat voda. Pro zajímavost - celkový počet pórů je 4.000 - 17.000, nejhustější jsou na tupém konci vejce (kvůli snadnějšímu dýchání mláděte před vyklubáním) a jejich průměr je na vnější straně okolo 50 mikrometrů.
První ochranou vrstvou vejce je kutikula. Jedná se o hlenovitý obal, který usnadňuje snesení vejce a záhy po snesení zasychá. Zaschnutím potom ucpe póry, čímž chrání zárodek před nákazou a také chrání vejce před vysycháním. První chvíle po snesení jsou pro vejce kritická. Vejce je mokré, póry jsou plné hlenu a jakákoliv kontaminace je velmi snadná a rychlá. Pokud se v tuto chvíli dostane vejce do kontaktu s infekcí, přes hlen se dostane velmi rychle do vejce a pak už žádné čištění nepomůže.
Pokuste se dodržovat následující pravidla:
- udržujte čisté snáškové hnízdo a podestýlku.
- samice by měly snášet na jedno místo, ideálně do snáškového hnízda.
- násadová vejce sbírejte alespoň 2x denně (čím častěji, tím lépe). Čím déle jsou vejce v hnízdě, tím větší hrozí riziko jejich poškození nebo zašpinění.
I přes největší opatrnost však vždy nějaká špinavá vejce máme. Největším problémem bývá nejčastěji vodní drůbež. Máme tedy umývat vejce před nasazením? Do líhně patří vejce pouze čistá, je však třeba striktně dodržovat některá pravidla, jinak naděláte více škody než užitku. Je třeba si uvědomit, že:
- každé omytí vejce odstraní kutikulu a vejce je tedy mnohem náchylnější k infekcím.
- neopatrné čištění vede častěji k poškození vejce, spíše než k jeho očištění.
Způsoby čištění
1. suché - oškrabáním
Čistit vejce na sucho se zdá bezpečné, ale i tady je potřeba dávat velký pozor. Suchou cestou čistíme pouze vejce, která nejou příliš zašpiněná. Suché čištění je časově náročné a hrozí prasknutí skořápky. Při oškrabávání vzniká jemný prach, který může zacpat póry ve skořápce - zacpané póry vedou často k udušení zárodku před vyklubáním.Pokud používáte k oškrabání smirkový papír, nezapomeňte ho občas vydesinfikovat a nechat oschnout. Suchým čištěním se vám asi nepodaří odstranit zaschlé bláto, krev nebo třeba zbytky žloutku z jiného rozbitého vejce v hnízdě.
2. mokré - omytím
Omývání vajec je trochu složitější a protože spousta chovatelů omývá vejce špatně, tvrdí že se omývat nesmí. Opak je pravdou. Opět je však potřeba dodržovat pravidla.
Základním pravidlem je fakt, že všechny bakterie na povrchu skořápky se do vejce pravděpodobně nedostanou, dokud je skořápka suchá. Využijme však základních pravidel fyziky - špinavá vejce lze s úspěchem omývat v roztoku vhodné desinfekce, která však musí být teplejší než vejce !!! Ponořením relativně chladného vejce do teplého roztoku desinfekce dojde k rozpínání vnitřního obsahu vejce a v podstatě k vytlačení bakterií z pórů ven. Pokud by však roztok byl studený, bude efekt přesně opačný a dojde ke kontaminaci !!!
Ideální teplota roztoku by měla být asi 40-41°C a vejce by se měla vyčistit v jednom roztoku a opláchnout v dalším. Nemusíme jistě zdůrazňovat, že než se do čištění dáme, sami si pořádně umyjeme ruce :-).
Na co si dát pozor?
- příliš teplý roztok desinfekce - pokud teplota roztoku dosáhne 50°C, v podstatě zárodek zabíjíme. Pozor především na malá vejce s tenkou skořápkou.
- příliš studený roztok desinfekce - pokud je teplota nižší než 30°C, hrozí smrštění vnitřního obsahu vejce, čímž dojde ke vtáhnutí bakterií a příp. i desinfekce dovnitř vejce.
- omývání všech vajce v jednom roztoku - udělejte si roztoky alespoň dva a začínejte od nejčitších vajec. Vejce omyjte v jednom roztoku, opláchněte v druhém a umístěte do líhně.
- pozor na gumové rukavice - mokré vejce v gumových rukavicích pekelně klouže :-). Raději si pořádně omyjte ruce a pracujte bez rukavic.
Závěrem:
- pokud nemusíte, špinavá násadová vejce nepoužívejte
- pokud špinavá vejce nasadit musíte, nejdříve je očistěte a vydesinfikujte
- pokud čistíte vejce omytím, vždy používejte roztok, který je teplejší než vejce
Praktické rady při ozobávání drůbeže.
Ozobávání drůbeže je bohužel nezmar velmi rozšířený a bohužel také nebezpečný. Ozobávání vede často k zavlečení infekce a následně k uhynutí zvířete. Ozobávání je způsobeno nejčastěji špatným umístěním chovného hejna, špatným složením krmné dávky, případně kombinací těchto příčin. Jakmile však ozobávání jednou v hejnu vypukne, je velmi těžké se ho zbavit.
Pokud se vám drůbež ozobává, vyzkoušejte následující rady:
1. Nekrmte příliš zbytky z kuchyně.
Drůbež dá zbytkům vždy přednost před ostatním krmením a jen těžko můžete vybalancovat správnou krmnou dávku se všemi potřebnými živinami.
2. Pokud krmíte granulemi, rozhazujte je po ploše.
Pokud má drůbež granule v krmítku, velmi rychle se naláduje a potom přemýšlí co s volným časem :-). Raději jim granulky pěkně rozházejte, ať se zabaví jejich sbíráním a vyzobáváním.
3. Dejte drůbeži dostatek gritu.
Drůbež potřebuje k životu grit - jak stravitelný, tak nestravitelný. Stravitelný grit slouží k vývoji kostí a samozřejmě tvorbě skořápky, nestravitelný je potom "mlecí" pomůcka ve voleti, která pomáhá trávení. V době zvýšené potřeby vápníku je nebezpečí ozobávání bohužel také zvýšené.
4. I slepice se chce bavit.
Ozobávání je často také způsobeno nudou a malým prostorem. Ani slepice nemůže celý den koukat nehnutě na jedno místo a snášet vejce za vejcem. Dopřejte jim trochu zábavy a pověste jim do výběhu třeba kytici kopřiv nebo salát. Nebo udělejte svým slepičkám ještě větší radost a pověste jim do výběhu naší novou ozobávací kostku Nutri-peck - v kostce jsou jak obilniny a zrniny, tak i minerální látky a dokonce bylinkové výtažky!
5. Na postižená místa nastříkejte SCARPER.
Scarper je účinný sprej, který zapáchá velmi nepříjemně. A velmi dlouze. Scarper zakryje postižená místa, takže nelákají útočníka a navíc svým zápachem odradí kohokoliv, kdo by měl chuť v ozobávání pokračovat. Při aplikaci používejte rukavice, jinak se s vámi doma nikdo nebude bavit. Už jsme zmínili, že Scarper opravdu zapáchá ?? :-)))
6. Pokud máte možnost, dejte drůbeži víc prostoru.
Příliš mnoho drůbeže na malém prostoru není ideální a vede často k vzájemnému ozobávání. Pokud máte tu možnost, zvětšte o kousek výběh.
7. Přidávejte občas jablečný ocet do vody.
Jablečný ocet je skvělým zdrojem minerálů, působí preventivně proti začervení a také proti kokcidióze. Alternativně samozřejmě můžete použít komerční produkt - např. Acidomid pro drůbež.
8. Sviťte červeně
Pokud používáte nějaké přisvětlení, případně pokud přitápíte, používejte červené světlo. Díky tomu budou ozobaná a krvavá místa méně viditelná.
Pořízení líhně je pro každého chovatel důležitým rozhodnutím. Líhnutí samotné je fascinující proces, který dokáže vzbudit zájem o chovatelství, ale který je v případě neúspěchu také velkým zklamáním. Pro dnešního chovatele se již nabízí široké pole možností a ať se tedy rozhodnete pro koupi líhně nebo pro stavbu líhně vlastní, máte na výběr celou řadu typů, značek i součástek. Pro snadnější orientaci by vám měl posloužit právě tento článek.
Základní konstrukční typy líhní
V zásadě lze rozlišovat 3 základní konstrukce líhní – líhně bez nuceného oběhu vzduchu, líhně s nuceným oběhem vzduchu a líhně kontaktní. Pouze první dva typy patří k rozšířeným a lze je také vyrobit doma. Líhně kontaktní jsou velmi sofistikovaná zařízení, která pro svou cenu ale zatím nenachází příliš široké uplatnění a tyto líhně se využívají především v zoologických zahradách nebo u chovatelů vzácných papoušků. Při nastavování teploty je potom velmi důležité, který typ líhně používáte – pro každý konstrukční typ se používají teploty zcela odlišné.
1. Líhně bez nuceného oběhu vzduchu
Líhně bez nuceného oběhu vzduchu (bez ventilátoru) patří k nejstarším a relativně jednoduchým typům, které si může sestrojit prakticky každý. K šíření tepla v této líhni dochází konvekcí – tedy přirozenému proudění vzduchu. K dosažení dostatečné výměny vzduchu mívají tyto líhně nasávání čerstvého vzduchu v dolní části a odvod CO2 v horní části. Čím je potom větší rozdíl mezi teplotou uvnitř líhně a teplotou v místnosti, tím je také větší proudění vzduchu dovnitř a ven z líhně. Sestrojit tuto líheň bývá však mnohem jednodušší než její nastavení. Líhně bez nuceného oběhu vzduchu mají samozřejmě uvnitř v různé výšce různou teplotu (viz příklad na obrázku) a jsou náchylné nejen na změny teploty v místnosti, ale také například na změny tlaku. Pokud navíc použijete termostat, který není propojený s teploměrem (typické u levnějších líhní, které používají kapalinové teploměry), pak nám může teplota uvnitř líhně až nebezpečně kolísat. Naopak při použití digitálního ovládání a proporcionálního termostatu získáte líheň, která nevysušuje vejce a která se přibližuje přirozenému procesu líhnutí v přírodě (teplo shora).
2. Líhně s nuceným oběhem vzduchu
Líhně s ventilátorem jsou dnes asi nejoblíbenějším typem líhně a to především díky jednoduchosti a nenáročnosti ovládání a také vysoké přesnosti, které mohou dosahovat. Teplo je distribuováno v prostoru líhně právě pomocí ventilátoru a umístění senzorů teploty a vlhkosti tedy není tak důležité. Samotný ventilátor však ještě není zárukou toho, že hodnoty teploty budou v celém prostoru líhně stejné. Právě proudění vzduchu - především jeho síla a směr - jsou nejsložitější „alchymií“ při konstrukci těchto líhní. Ventilátor nesmí být příliš velký (často je lepší použít 2 menší) a vzduch by neměl proudit od ventilátoru přímo na vejce. V takovém případě by totiž docházelo k nadměrnému vysušování vajec. Obecně je nutné mít na paměti, že ve všech líhních s nuceným oběhem vzduchu je vysušování vajec vyšší než v líhních bez ventilátoru a vlhkost tedy musíte pečlivě sledovat.
3. Kontaktní líhně
Jedním z hlavních rozdílů mezi přirozeným líhnutím v přírodě a umělým líhnutím je způsob ohřívání vejce. Zatímco v líhni obklopíme vejce teplým vzduchem, v přírodě je vejce ohříváno přímo kontaktem s rodiči. V kontaktních líhních se výrobce snažil maximálně simulovat přirozeným proces – v líhni se automaticky nafukuje teplým vzduchem polštář, který shora dosedá na vejce a zahřívá je. V nastaveném intervalu potom dochází k jeho vyfouknutí (=ochlazení vajec) a opětovnému nafouknutí a zahřívání.
Základní podmínky úspěšného líhnutí
Před výběrem líhně nebo před plánováním stavby je nutné si uvědomit, že pro úspěšné líhnutí každého vejce je nutné zajistit 4 základní podmínky:
• vejce se musí udržovat ve správné teplotě, aby došlo ke správnému nastartování metabolických procesů uvnitř
• vejce přes pórovitou skořápku vysychá a je tedy nutné zabezpečit dostatečnou vlhkost
• vejce se musí poměrně často otáčet
• vejce „dýchá“ a potřebuje stálý přístup kyslíku a odvod CO2.
1. Teplota
Teplota je při líhnutí asi nejkritičtějším faktorem a její přesnost a stálost je pro vývoj zárodku nejdůležitější. Důležitá je přitom právě teplota zárodku – tedy zhruba uprostřed vejce. Toto je třeba si uvědomit především u líhní bez ventilátoru, kde je díky rozvrstvení teploty jiná teplota na vrchní části vajec a jiná teplota uprostřed. U těchto líhní by se senzor teploty/teploměr měl nacházet co nejblíže vrchní části vajec (pozor – nesmí se vajec dotýkat !!!) a teplota se nastavuje vždy vyšší než u líhní s ventilátorem. Jako zdroj tepla nám může posloužit žárovka, topná spirála, topný kabel nebo topné těleso. Pokud se rozhodnete pro stavbu líhně, vždy je nutné počítat s tepelnou setrvačností zdroje tepla, který použijete. Ta je obecně největší u topných těles a keramických žárovek, nižší je potom u obyčejných žárovek a nejmenší je u topných kabelů a topných spirál. Právě tepelná setrvačnost je ve spojení s obyčejným termostatem příčinou klísání teploty. Kolísání teplot v líhni vlivem tepelné setrvačnosti se můžeme snadno vyhnout použitím proporcionálních líhňových termostatů. Tyto termostaty netopí naplno až do nastavené teploty, ale jen např. do 80% této teploty. Poté již pouze krátkými impulsy dosáhnou nastavené teploty a udržují ji. Díky tomu nedochází v líhni k přetopení a při správné konstrukci lze dosáhnout velmi vysoké přesnosti. Dražší proporcionální termostaty lze i naladit a takový termostat si potom sám spočítá tepelnou setrvačnost topení ve vaší líhni a podle toho potom zkracuje nebo prodlužuje impulsy. Pozor – proporcionální termostaty nejsou příliš vhodné pro použití se žárovkami. Tím, že proporcionální termostat udržuje teplotu impulsy, dochází k častému rozsvěcení a zhasínání žárovek a snadno dojde k jejich prasknutí. Pokud kupujete líheň již hotovou, většina kvalitních továrních líhní již používá právě proporcionální termostaty.
2. Vlhkost
Stálá a přesná vlhkost není pro vývoj zárodku tak kritická jako teplota. Každé vejce přes skořápku vysychá a ztrácí hmotnost. Ztráta hmotnosti by od prvního do posledního dne líhnutí měla činit 13-15% hmotnosti vejce. Kolísání vlhkosti tedy není tak důležité, pokud průměrná vlhkost odpovídá ideálu a pokud ztráta hmotnosti činí právě ideálních 13-15%. Pokud je vlhkost v líhni nízká, vejce vysychá rychleji a ztráta hmotnosti je větší. Naopak při příliš vysoké vlhkosti se vejce vysušuje méně, vejce zůstává těžší a vzduchová komůrka zůstává malá. Pro všechny ptáky potom platí, že vlhkost během klubání by měla být vyšší – min. okolo 60% RH. Vlhkost v líhni lze ovlivňovat a regulovat v zásadě dvěma různými způsoby. Jednak množstvím vody, které se v líhni odpaří a jednak regulováním přívodu suchého vzduchu zvenku. V doma vyrobených líhních se většinou vlhkost automaticky nereguluje, pouze se dolévá voda do nádržky. Pozor – mějte na paměti, že není důležitá hloubka vody v nádržce, ale její plocha. Čím je plocha na odpařování větší, tím bude vyšší i vlhkost v líhni. Pokud se rozhodnete pro stavbu líhně a automatickou regulaci vlhkosti, máte v podstatě 2 možnosti – můžete zvolit externí čerpadlo spínané hygrostatem, které bude do nádržky v líhni dočerpávat vodu nebo můžete použít silikonový topný kabel ponořený ve vodě, který bude sepnutý vždy, když je potřeba zvýšit vlhkost. V továrně vyráběných líhních se používají jak externí čerpadla, tak i topná tělesa. Levnější tovární líhně vlhkost většinou neregulují a je tedy nutné vlhkost sledovat a udržovat manuálně.
3. Otáčení vajec
Otáčení vajec je pro správný vývin zárodku opět velmi důležité a to ze dvou důvodů. Jednak proto, aby se zárodek nedotkl stěny vejce a nepřilepil se k ní a jednak je pohybem vejce zajištěn stálý přísun živin k zárodku (velmi důležité především první týden, kdy ještě zárodek nemá vlastní oběhový systém). Nutná frekvence a úhel otáčení se u jednotlivých druhů ptáků může významně lišit a také poloha vejce a způsob otáčení je různý. Ve velkých líhních na drůbež je nejčastější poloha vejce „na špičce“ - vejce se do lísek skládají ostrým koncem dolů a celé lísky s nimi potom „kolébají“ cca 40° na každou stranu. Tento způsob je pro veškerou drůbež naprosto vyhovující a napodobují ho i některé malé, továrně vyráběné líhně s otáčecí kolébkou. Pro exoty a pro dravce je však poloha „na špičce“ nevhodná a tato vejce by měla ležet. Pro jejich otáčení se potom používají buď posuvná dna (vejce leží na dně, které se pohybuje doleva/doprava. Při pohybu dna se vejce zarazí o přepážku a protočí se na místě) nebo systém válečků, na kterých vejce leží a které se otáčejí i s vejcem. Pokud stavíte vlastní líheň, jsou již dnes k dispozici automatické obraceče vajec, které s vejci stálým, pomalým pohybem kolébají doprava a doleva.
